Jednoho větrného lednového večera jsme s Sherlockem Holmesem seděli v obýváku a hřáli se u krbu. Můj přítel byl ponořen do četby jakési obskurní knihy o pěstování a šlechtění brukvovitých rostlin - těžko říci, proč mysl velkého detektiva upoutal zrovna tento svazek - zatímco já jsem klimbal nad novinami, ukolébán praskáním ohně a vzdáleným kvílením větru.
Z příjemné dřímoty mne vytrhlo klepání na dveře.
Holmes odložil rozečtenou knihu a s neskrývanou radostí řekl: "Milý Watsone, tak se mi zdá, že za námi jde klient. Z tlumeného klepání a mlaskavých zvuků, které jej doprovázely, soudím, že tím klientem je mlsná opice."
"Mlsná opice?" zopakoval jsem nevěřícně. "Milý Holmesi, za dobu, co vás znám, jsem se už naučil, že se nemýlíte ani ve svých nejpřekvapivějších dedukcích. Nemyslíte ale, že tentokrát zacházíte příliš daleko?"
Holmes se místo odpovědi jen pousmál.
"Byl byste tak laskav, Watsone, a šel otevřít?" řekl, když vtom se klepání ozvalo znovu. Tentokrát jsem si i já všiml, že to nebylo úplně běžné klepání, ale že zvuk byl jaksi tlumený, skoro jako by někdo klepal v tlusté rukavici. Zaslechl jsem dokonce i náznak onoho mlaskání, které Holmes zmiňoval. Že by se ani tentokráte nemýlil?
Šel jsem ke dveřím, překypujíc zvědavostí. Když jsem však dveře otevřel a rozhlédl se po chodbě, nikoho jsem neviděl. Pak můj pohled sklouzl směrem k podlaze. A vskutku, stála tam opice a mlsně se olizovala!
Zmateným gestem jsem pozval našeho podivného návštěvníka dál. Opice, zjevně pobavena mým překvapení a rozpaky, vešla kolébavou chůzí dovnitř, vyskočila na židli, kterou pro ni mezitím Holmes přinesl, a vyčkávala, až budeme oba usazeni zpět v křeslech. Když se tak stalo, Holmes opici pokynul, že nám může vyložit svůj problém.
Opice se podrbala na hlavě, zamlaskala, několikrát se olízla, načež začala cosi gestikulovat. Já sám jsem nebyl schopen v jejích gestech odhalit žádný význam, zato můj přítel Holmes vypadal, že mu porozumění nedělá sebemenší potíže. Chvílemi dokonce reagoval gesty, která jsem u něj nikdy předtím neviděl, a z jeho výrazu bylo patrné, že mu tento ne zrovna běžný způsob komunikace činí opravdové potěšení.
Po chvíli opice seskočila ze židle a vytáhla odkudsi kousek papíru, který pak podala Holmesovi. Ten si přečetl jeho obsah, pokyvujíc přitom hlavou. Pak opici ještě cosi naznačil - ani jeho gestům jsem nerozuměl - a poté vstal z křesla a potřásl si s opicí rukou.
Už jsem se zvedal, že půjdu našeho neobvyklého návštěvníka vyprovodit ke dveřím, když vtom opice vyhupla na parapet, s nečekanou zručností otevřela okno a ještě se otočila a zamávala Holmesovi na rozloučenou, než zmizelna na nejbližším stromě.
Zatímco jsem nechápavě zíral do tmy venku, Holmes zavřel okno, zapálil si svou dýmku a chvíli přecházel po pokoji, než se posadil zpět do křesla.
"Můj milý Watsone," řekl, "vypadáte, že byste uvítal nějaké objasnění toho, co se tu před chvílí odehrálo. Nemám pravdu?"
"To vskutku máte, Holmesi. Musím přiznat, se smysl celé této události mi zatím naprosto uniká."
"Dobře tedy, pokusím se vám to stručně vyložit," řekl, natáhl si nohy na podnožku a párkrát potáhl z dýmky. "Opice, jejíž nečekaná návštěva byla tak příjemným zpestřením dnešního večera, je v jistých kruzích známá svým kulinářským uměním."
Chtěl namítnout, že pro opice je vrcholem kulinářského umění trs banánů, Holmes mě však zarazil.
"Ale Watsone, to jsou přeci jen nesmyslné předsudky! Copak jste zrovna v dnešních novinách neobdivoval rubriku Mlsná Opice?"
"To ano, to je přeci jen jakýsi žertovný pseudonym."
"A v tom se právě mýlíte, Watsone. Vydavatelé se to sice snaží držet v tajnosti, právě kvůli lidem jako jste vy, ale já naprosto jistě vím, že tu rubriku opravdu píší dvě mlsné opice."
"Holmesi, snad nečekáte, že něčemu takovému uvěřím!" vykřikl jsem, pobouřen.
"To samozřejmě nečekám," odpověděl Holmes klidně. "Brzy však budu mít k dispozici důkazy, kterými vás, milý Watsone, jistě přesvědčím."
"Holmesi, nepřestáváte mě překvapovat! Teď však prosím pokračujte v tom vysvětlování, ve kterém jsem vás přerušil."
"Ó ano! Tak tedy, tato mlsná opice si asi před čtvrt rokem chtěla koupit růžičkovou kapustu, aby ji použila v jednom ze svých receptů. V obchodě žádnou nenalezla, ale tehdy tomu ještě nepřikládala obzvláštní význam. Když však žádnou neobjevila ani po několika týdnech pátrání v různých obchodech, začalo jí to být divné. Po růžičkové kapustě jako by se země slehla. Mlsná opice se proto začala vyptávat kapustiných příbuzných, žádné ovoce to však nepřineslo. Jediný, kdo byl ochoten jí pomoci, byla brokolice. O zmizelé ružičkové kapustě sice nic nevěděla, alespoň však mlsné opici nabídla jako alternativu recepty s jinou brukvovitou zeleninou. To mlsnou opici na malou chvíli uchlácholilo, avšak osud růžičkové kapusty jí stále nebyl lhostejný. A proto vyhledala mne, abych odhalil, kam se všechna růžičková kapusta poděla."
Chvíli jsem přemýšlel o tom, co mi můj přítel právě řekl. Chtěl jsem se ho zeptat, jak se to všechno mohl z opičích posunků dozvědět. Když jsem si však vybavil podivná gesta, pomocí kterých s opicí komunikoval, rozhodl jsem se, že rozumnější bude se tomuto tématu vyhnout.
"A co ten papír, který vám opice dala?" vzpomněl jsem si.
Holmes mi papír podal a já jsem na něm četl:
Brokolice zapečená s uzenou makrelou a rajčaty
(pro 3-4 opice)
1 brokolice (cca 500g)
1 uzená makrela (cca 250g)
3 rajčata (cca 250g)
2 lžíce másla
2 lžíce hladké mouky
400ml mléka (nebo podle potřeby)
1-2 lžičky mleté papriky
sůl, pepř
pár hrstí strouhanky
parmezán
1. Začneme makrelou. Odstraníme všechny části, které nechceme jíst (hlavu, kůži, kosti, ploutvičky, plastový obal...), zbytek rozdělíme na kusy.
2. Brokolici rozdělíme na růžičky a větší růžičky rozkrojíme. Naskládáme na dno pekáče nebo zapékací misky. Dáme do trouby, kterou zapneme asi na 120°C. (Místo toho můžeme brokolici předvařit ve vodě nebo v páře, ale komu by se chtělo mýt další hrnec a ještě cedník nebo pařáček...)
3. V rendlíku rozpustíme máslo, přisypeme mouku a umícháme jíšku. Postupně přiléváme mléko (ideálně teplé) a pořádně mícháme, aby se netvořily hrudky. Přidáme mletou papriku a podle chuti osolíme a opepříme. Vaříme na mírném plameni asi 20 minut a průběžně mícháme.
4. Rajčata nakrájíme na menší kousky.
5. Když brokolice trochu změkne, vyndáme pekáč z trouby, zesílíme na 200°C. Brokolici lehce posolíme, navrch rozprostřeme rajčata, na to kusy makrely a pak to všechno zalijeme bešamelem. Ještě posypeme sýrem a strouhankou a dáme zpět do trouby.
6. Pečeme asi 30 minut, až to všechno krásně bublá a nahoře je zlatavá krustička.
(Konec 1. části)
