Začalo to ratatouille...

Žampiony v celé své kráse...

Až donedávna jsem se domnívala, že tradiční francouzský pokrm ratatouille se připravuje v pánvi nebo kastrólu. Pak jsem ale kdesi narazila na recept zvaný "rustikální ratatouille", který kázal všechnu zeleninu nakrájet pěkně na velké kusy (je to koneckonců rustikální) a naházet ji spolu s bylinkami a olejem do pekáče a šup s tím do trouby, tak na 180°C (klidně víc, není to nijak cimprlich), jenom občas promíchat. Nějakou dobu jsem tedy vařila rustikální verzi ratatouille a používala k tomu tradiční ingredience (lilek, cuketa, papriky, rajčata, cibule, česnek, olivový olej a mix bylinek provensálského typu), pak se tam najednou objevily brambory nakrájené na 2-3cm kousky. Ty jsou tam ovšem naprosto úžasné, když se nasáknou šťávou z okolní zeleniny.

No, a včera přišla revoluce! Myšlenka se zrodila, když jsem z lednice vyndavala lilek a cuketu a koutkem oka jsem zahlédla žampiony. V tu chvíli se ve mně probudil rebel a začal mi nenápadně našeptávat: Dej tam ty žampiony. Dej tam ty žampiony. Žampiony! Žampióny!! Žampijóny!!!

Celá ta rebélie dopadla následovně: Brambory, cibule, mrkev, pórek, žampiony, česnek, zelený, pepř, rozmarýn, estragon, tymián, římský kmín, troška hrubozrnné hořčice, dobrý bílý vinný ocet a samozřejmě olivový olej. Ale výsledek - jedna báseň! Samozřejmě by se na to ve finále mohl dát plátek ryby a zapéct pod grilem, nebo by si tam příznivci (a příznivkyně ;-) ) karí mohli zamíchat nějakou tu luštěninu, ale stejně je na tom nejlepší všechna ta zelenina.

Tak teď ještě ta báseň. Po přečtení knihy S elegancí ježka to pochopitelně musí být pokus o haiku. Basho by asi nebyl zrovna nadšen, ale mlsné opice nemají tak vysoké literární ambice, že?

Trouba už hřeje

Zelenina, bylinky...

Nová dimenze!