Pozor na závěje

Předpověď Českého hydrometeorologického ústavu 

V příštích dnech očekáváme husté sněžení, místy se budou tvořit jablečné závěje, ve vyšších polohách se mohou objevit i ořechové sušenky.

Jablečné závěje

Původní anglický název je apple snow, tedy jablečný sníh, ale myslí se tím opravdu ten sníh, co padá v zimě. Pro sníh z bílků se používá slovo meringue. V češtině nazýváme oba sněhy sněhem, tak jsem tento neuvěřitelně lahodný dezert pojmenovala závěje, aby bylo jasné, který sníh se tím myslí. Člověk by si řekl, že kombinace jablek, sněhu a šlehačky bude sice jistě dobrá, ale nic zvláštního. Výsledek mě ale naprosto ohromil!

pro 4 osoby:
500g nastrouhaných jablek
75g cukru
1 citron, kůra a šťáva
1 velký bílek
150ml šlehačky

1. Jablka spolu s 50g cukru, citronovou šťávou a kůrou a 50ml vody pomalu dusíme asi 30 minut, až se úplně rozvaří a zhoustnou. Dlouhé pomalé dušení je velmi důležité, aby se chutě jablek a citronové kůry prostoupily a zintenzivněly. Propasírujeme a necháme vychladnout. Pasírování je sice otrava, ale ta trocha práce navíc odmění mlsné opice sametově jemnou texturou.

2. Ve vodní lázni šleháme bílek. Když začne trochu držet tvar, přidáme zbylý cukr a ušleháme sníh, ale ne příliš tuhý.

3. K dušeným jablkům přidáme trochu sněhu a pořádně zamícháme. Pak opatrně vmícháme zbytek sněhu.

4. Ušleháme šlehačku (také nemusí být úplně dotuha) a zlehka vmícháme k jablkům se sněhem.

5. Nandáme do misek nebo pohárů a necháme alespoň hodinu vychladit v lednici. Před podáváním ozdobíme čtverečkem...

...ořechové sušenky

(Teď by měly zpozornět všechny mlsné opice, které mají rády tradiční skotské sušenky shortbread, tohle jsou totiž ony, s přidanými ořechy.)

na 15-20 sušenek:
100g vlašských ořechů
100g změklého másla
50g cukru krupice
100g hladké mouky
1 lžička soli
trocha třtinového cukru

1. Ořechy opražíme nasucho na pánvi nebo v troubě, necháme vychladnout a nasekáme na středně velké kousky.

2. Předehřejeme troubu na 170°C.

3. Utřeme máslo s cukrem, přidáme prosátou mouku, sůl a ořechy a zamícháme. Pak rukama spojíme těsto dohromady.

4. Vyválíme asi 5mm silný čtverec a rozkrájíme ho na menší čtverce (4-5cm). Ty přeneseme na plech a pečeme 15-20 minut, dokud okraje malinko nezhnědnou.

5. Ihned posypeme třtinovým cukrem (je lepší ho nejdříve trochu pomlít v hmoždíři) a necháme vychladnout.

Tento způsob podzimu zdá se mi velmi šťastným!

Jak jinak vzdát hold ročnímu období, než jídlem. Podzim je pro tento účel velmi vhodný, protože právě na podzim dozrává a sklízí se spousta pochoutek. Například dýně. Chladnější počasí také láká k použití koření. A v neposlední řadě, podzimní barvy vypadají na talíři naprosto skvostně. Dnešní recept má od každého něco: dýni, koření i nádhernou barvu podzimního slunce a vůni babího léta. S dobrým čajem a za zvuků Vivaldiho Podzimu se báječně vychutnává tento

Dýňový chlebíček s kokosem a kořením
300g dýně (hokaido, máslová), na kostky
trocha olivového oleje
50g změklého másla
150g hnědého cukru
1 vejce
250g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
1/2 lžičky sody
1/2 lžičky od každého koření: skořice, zázvor, hřebíček, muškátový oříšek
25g kokosu (může být i víc, když ubereme mouku)

1. Dýni dáme na plech, pokapeme olivovým olejem, promícháme a pečeme asi 30 minut na 200°C. Když je dýně krásně měkká, vyndáme ji z trouby a necháme úplně vychladnout.

2. V mixéru umixujeme máslo s cukrem (ano, je to trochu nepoměr, tak můžeme začít jen s částí cukru a zbytek přidat až s dalšími ingrediencemi), pak zašleháme vejce se lžící mouky. 

3. Přidáme vychladlou pečenou dýni a rozmixujeme dohladka.

4. Nakonec vmícháme mouku, kokos, prášek do pečiva, sodu a koření. Kromě kokosu to všechno klidně můžeme zašlehat v mixéru, ale kokos už jenom zamícháme, nemixujeme. Těsto se může zdát poněkud tužší, ale tak je to správně.

5. Těsto nalijeme do chlebíčkové formy, zarovnáme a pečeme při 180°C asi 40 minut.

6. Vychladlý chlebíček zlehka poprášíme moučkovým cukrem s trochou skořice.

Moučníková typologie osobnosti

Zde vyobrazený štrúdl byl upečen ze čtvrtiny uvedeného množství surovin.

 Jirotkova typologie osobnosti založená na tzv. koblihovém testu je dnes obecně známa (viz Jirotkova studie Saturnin z roku 1942). Málokdo však ví, že Zdeněk Jirotka vypracoval ještě jednu typologii, založenou tentokráte na testu štrúdlovém. Že na takové typologii pracuje, naznačil již v závěru Saturnina - své dílo však nikdy nepublikoval. Důvodem pro to byl nejspíše fakt, že vědecká komunita nebyla tehdy na takový revoluční objev připravena. Už i koblihová typologie byla jeho kolegy přijata velmi vlažně (jedním z nemnoha jejích propagátorů byl dr. Vlach) a postupem času pronikla spíše do folkloru než na vědecká pracoviště. Ani její největší obhájci však neviděli potřebu pro další typologii, která by byla založena na jiném druhu moučníku. Mylně se totiž domnívali, že koblihy je možno při testu zaměnit za libovolný moučník, aniž by se to nějak odrazilo na výsledku. Avšak Jirotka si hned uvědomil, že různé moučníky nejenže mají odlišné fyzikální vlastnosti, a tedy umožňují odlišné zacházení, ale také že mají odlišné vlastnosti chemické, a že tedy reakce, které u lidí vyvolávají, se značně různí. Právě svým štrúdlovým testem to chtěl Jirotka dokázat a vybídnout tak věděckou veřejnost ke zkoumání dalších moučníků a následnému vytvoření komplexní moučníkové typologie osobnosti. Z rukopisu Jirotkovy "štrúdlové studie" se dnes dochovaly pouze fragmenty, i ty však dávají tušit, že se jednalo o dílo vskutku fenomenální. Pro ilustraci zde uvádíme fragment nazvaný

Hraběnčin štrúdl

250g másla

4 vejce

450g hladké mouky

120g + 160g cukru (může být i méně a část můžeme nahradit vanilkovým)

1/2 prášku do pečiva

4-5 větších jablek, nastrouhaných na plátky

skořice a hnědý cukr na posypání, případně ořechy nebo rozinky

Hraběnčin štrúdl v řezu..

1. Nejprve nakrájíme studené máslo na kostky, přidáme prosátou mouku a mneme mezi konečky prstů, až výsledek vypadá jako strouhanka.
2. Přidáme 120g cukru a prášek do pečiva a promícháme. Můžeme zpestřit několika pořádnými strouhnutími muškátového oříšku nebo hrstí pšeničných klíčků.

3. Dále přidáme žloutky a začneme zpracovávat těsto. Je-li třeba, přidáme také trochu studené vody.

4. Z těsta odebereme asi čtvrtinu a uložíme do mrazáku, zbytek do lednice.

5. Mezitím si oloupeme, vykrájíme a nastrouháme jablka.

6. Předehřejeme troubu na 180°C. Hlubší plech vyložíme papírem na pečení.

7. Těsto z lednice rozválíme asi na 5mm a malinko větší než plech. Pak přeneseme na plech, urovnáme a zvedneme okraje, zhruba 1cm.

8. Na těsto rozprostřeme v silné vrstvě nastrouhaná jablka a posypeme skořicí a trochou hnědého cukru, můžeme přidat také ořechy nebo rozinky, nebo obojí.

9. Z bílků ušleháme středně tuhý sníh a postupně do něj zašleháváme 160g cukru, až je sníh tuhý a krásně lesklý.

10. Rozprostřeme sníh na jablka.

11. Zbylým těstem z mrazáku postrouháme na hrubém struhadle sníh.

12. Pečeme dozlatova, asi 40 minut.

Drožďová renezance

Kdykoli jídelníček ve školní jídelně oznamoval polévku s drožďovými knedlíčky, v talíři pak plavaly jakési béžovo-šedé bobky. Jíst se to sice dalo, ale rozhodně to nebylo žádné terno. A rozhodně mě to nijak neinspirovalo k tomu, abych drožďové knedlíčky sama aktivně vyhledávala. Proto mě dost překvapilo, když jsem recept na ně objevila při listování kuchařkou prababičky Kiliánové. Ta je totiž plná všemožných úžasných pochoutek, které zdobily stoly a těšily jazýčky mlsných opic v předminulém století. Od doby mého překvapivého nálezu jsem se ale mnohokrát přesvědčila o tom, že si knedlíčky své místo v kuchařce náležitě zasloužily. Nejvíce se mi osvědčily v polévce, která by se dala výstižně popsat názvem

Kuřecí vývar se zeleninou a drožďovými knedlíčky

na vývar: 

1 kuřecí stehno (případně další, vývarovitější části kuřete)

1 cibule

5 stroužků česneku

několik bobkových listů, kuliček jalovce a černého pepře

na knedlíčky:

1 střední cibule

1 lžíce olivového oleje

4 kostky droždí

strouhanka (z celozrnného pečiva)

3/4 lžičky kurkumy

1/2 lžičky nového koření

špetka muškátového oříšku
1 vrchovatá lžička mletého zázvoru

sůl

1 žloutek

na polévku:

plátek másla

1 cibule

2 větší mrkve

2 řapíky celeru

další zelenina, kterou máme zrovna doma (pórek, petržel, normální celer, kedluben...)

sůl, pepř

1. Nejprve si připravíme vývar. Kuře omyjeme, dáme do hrnce spolu s rozčtvrcenou cibulí, česnekem a kořením, zalijeme vodou, přivedeme k varu, ztlumíme a necháme bublat dobrou hodinku. Doléváme vodu, je-li třeba.

2. Mezitím se pustíme do knedlíčků. Cibuli nakrájíme opravdu najemno a osmažíme na oleji doměkka. Přidáme rozdrobené droždí a na mírném plameni mícháme, dokud se nerozpustí. Pak necháme vychladnout. (Ano, vypadá to vskutku lákavě!)

3. V míse smícháme strouhanku, s kořením a solí, přidáme žloutek a rozpuštěné droždí s cibulí, můžeme přidat i najemno nasekanou čerstvou petrželku. Vypracujeme tužší těsto, které se ale nesmí drobit. Z toho pak tvarujeme malé kompaktní kuličky, ale klidně i jiné tvary, pokud na nás zrovna přijde tvořivá nálada.

4. Třetí cibuli nakrájíme (klidně hruběji), osmažíme na másle, přidáme nastrouhanou mrkev, nakrájený celer a další zeleninu a několik minut restujeme.

5. Z vývaru vylovíme pevné části, maso odložíme a obereme, koření vyhodíme a cibuli z česnekem můžeme propasírovat zpátky do hrnce.

6. Přidáme maso a orestovanou zeleninu a přivedem znovu k varu. Vhodíme knedlíčky a vaříme ještě asi 10 minut. Dle chuti osolíme, opepříme a můžeme přidat ještě nasekanou pažitku, petržel, libeček nebo celerovou nať. Ideální pro chladné večery blížícího se podzimu.

Dort svatého Citróna

S citronovou polevou a spirálkami citronové kůry

Nedávno jsem na mých oblíbených stránkách www.bbc.co.uk/food hledala recept na nějaký zajímavý dort, ve kterém by figurovaly mandarinky. Stránky jsou naštěstí na podobné náročné požadavky velmi dobře připraveny, a tak stačilo párkrát klinkout a už jsem mohla pročítat nabízené recepty. Jeden z nich mě naprosto uchvátil, jmenuje se St. Clement's Cake, tedy dort svatého Klementa. Několik věcí na něm zaujme hned na první pohled: není v něm žádná mouka, nedává se do něj žádný tuk, zato ale jsou v něm celé mandarinky, uvařené a se vším všudy rozmixované. Na druhý "pohled" zaujme, že je dort krásně sťavnatý, skrz naskrz mandarinkový a má velmi příjemnou texturu (skoro jako mrkvový dort v Lehké hlavě). A když  mandarinky zrovna nejsou v sezóně, dají se použít i jiné citrusy (a možná i jiné ovoce, nebo dokonce i zelenina jako třeba ta mrkev). Dnes jsem tedy upekla dort sv. Citróna jako poděkování tomuto známému světci, že zažehnal ta letošní hrozná vedra a konečně nám dopřává příjemné teploty, ve kterých se dá normálně fungovat. Svatý Citrón budiž pochválen!

St. Clement's Cake

375g klementýnek (4-5 kusů)

6 vajec

225g cukru

250g mletých mandlí

1 vrchovatá lžička prášku do pečiva

1. Mandarinky důkladně omyjeme a vydrbeme kartáčkem, ale opatrně, aby se kůra neporušila. V hrnci zalijeme vodou, přivedeme k varu a na mírném plameni vaříme asi 2 hodiny, doléváme vodu, pokud je třeba. Přitom vychutnáváme nádhernou mandarinkovou vůni, která se po chvíli začne z hrnce linout a prostoupí celým bytem.

2. Když jsou mandarinky uvařené, necháme je vychladnout, pak je rozkrojíme, odstraníme případné pecky a rozmixujeme.

3. Vejce utřeme s cukrem, přidáme mandarinky a ostatní ingredience a dobře zamícháme. Nebo můžeme vše postupně přidávat do mixéru k mandarinkám.

4. Nalijeme do dortové formy o průměru 21cm a pečeme 40 minut při 190°C. Pak dort přikryjeme alobalem a pečeme dalších 20 minut.

5. Hotový dort můžeme přelít mandarinkovým sirupem: svaříme šťávu ze dvou klementýnek, 50g cukru, lžíci pomerančové marmelády (bez nakrájené kůry - v M&S mají moc dobrou ze sevillských hořkých pomerančů)  a necháme bublat 3-4 minuty, až sirup zhoustne.

Na zázvorové vlně

 

Mám zázvorové období. Zázvor strkam do všeho: od sladkého pečení, přes čaje, polívky až k hlavním chodům. Nepostradatelný je v mých karí variacích a v mrkvovém dortu. Ale za svůj zázvorový majstrštyk považuju až vepřovou panenku na zázvoru, medu a pepři. Od nakrojení kořene po finální servírování není potřeba víc než 20 minut, proto ji někdy dělávám i k všednodenní večeři. Ale jsem si jistá, že odpovídá i představě dobrého víkendového obědu.

Panenka na zázvoru, medu a pepři
Pro 2 (lidi):
půl vepřové panenky
cibule, trocha oleje
2 dcl bílého vína
kus zázvoru asi jako palec
nakládaný zelený pepř
lžíce medu
sůl, pepř.

1. Cibuli nakrájejte nadrobno a na oleji osmažte. Klidně do tmavohněda. Odhrňte ji ke straně pánve a osmažte plátky nasolené a napepřené panenky.
2. K masu přihoďte nastrouhaný zázvor a lžíci medu. Med na pánvi rychle karamelizuje. Vše zalejte 2 dcl bílého vína a nechte provařit. Přihoďte lžíci kuliček zeleného nakládaného pepře. Nechte omáčku mírně zredukovat, aby chuť zesílila.
3. Podle vlastní preference dosolte a dopepřete. Výborné s pečenými brambory nebo s rýží.

Pletýnka ásana

Po inspirativním příspěvku o karí je tu další kulinářský exkurz do Indie. Tentokrát bude mít - jak napovídá již název - co do činění s indickou jogínskou tradicí. Níže uvedený recept z ní čerpá jak svým obsahem, tak i formou. Základem je celkem běžné těsto na vánočku nebo velikonoční bochánek, ale namísto tradičního fenyklu a badyánu nebo méně tradičního muškátového oříšku obsahuje směs koření na způsob yogi čaje. A namísto tradičního třípatrového modelu, sestaveného z copánků ze čtyř, tří a dvou pruhů těsta, je tato "yogi pletýnka" upletená z osmi pruhů najednou, což trochu evokuje jogína, který formuje své končetiny do roztodivných pozic. I když osm končetin takový jogín vlastně nemá, ať se snaží, jak chce. Ale různá hinduistická víceruká a vícenohá božstva disponují anatomickým vybavením potřebným k pozici "pletýnka ásana". Závěrem je třeba ještě zmínit, že uvedený způsob zaplétání byl převzat z návodu Paula Hollywooda, pekařského guru všech mlsných opic. A tady je recept:

Yogi pletýnka:

500g hladké mouky

42g droždí

100g cukru

200ml vlažného mléka

125g rozpuštěného másla

2 žloutky

1/2 lžičky soli

zhruba 2 lžičky od každého koření: skořice, hřebíček, zázvor, kardamom, černý pepř (posledních dvou trochu méně)

1. Do misky rozdrobíme droždí, přidáme trochu cukru, mouky a mléka. Umícháme kvásek a necháme chvilku kynout.

2. Smícháme prosátou mouku s cukrem, solí a kořením, přidáme vykynutý kvásek, žloutky a postupně přiléváme mléko s máslem, až máme hladké těsto. To pak ještě alespoň 10 minut hněteme. Když jsme s ním spokojeni, dáme zpátky do mísy, přetáhneme fólií a necháme kynout.

3. Vykynuté těsto rozdělíme na osm stejných částí a vyválíme z nich stejně dlouhé válečky. Ty pak zaplétáme následovně:

       1. 8 pod 7 a přes 1
       2. 8 přes 5
       3. 2 pod 3 a přes 8
       4. 1 přes 4
       5. 7 pod 6 a přes 1
       6. opakujeme kroky 2-5
       pozn.: Číslování je podle aktuálního pořadí na začátku každého kroku, s novým krokem
       se tedy všechny pruhy přečíslují. Doporučuji nejdříve párkrát vyzkoušet třeba na kusu
       provázku, abychom pochopili princip.  

YogiYogi

4. Neupravené konce odkrojíme (a můžeme nechat naši kreativitu, ať se na nich vyřádí), upravené konce zahneme dospod. Zapletenou "vánočku" přeneseme na plech a necháme ještě vykynout. Pak pomašlujeme rozšlehaným vejcem a dáme do trouby vyhřáté na 200°C. Zhruba po 8 minutách ztlumíme na 180°C a dopečeme. 

5. Podáváme se silným černým čajem s mlékem nebo bez, ale za vyzkoušení rozhodně stojí i varianta yogi², tedy s yogi čajem s pořádnou dávkou mléka a medu. 

Kosatec

Modrý kosatec

Jaro cestou v tramvaji

Z mrkve květina 

Dneska jsem cestou domů zahlédla v květinářství kosatce. A jak si tak jeden vezu v tramvaji, na konci toho krásného slunečného, skoro už jarního dne, začal na mě kosatec působit svým kouzlem. To se pak projevilo, když jsem si k večeři vařila špaldové risotto s hlívou, které už jsem dlouho chtěla vyzkoušet. Špaldu mám totiž moc ráda a risotto přímo zbožňuji!

Špaldové risotto s hlívou, tak pro 2 osoby:
200g špaldy, namočené ve studené vodě alespoň pár hodin, ale nejlépe přes noc
150g hlívy ústřičné, nakrájené nadrobno
asi 1l horkého zeleninového vývaru (jistě by se to nezkazilo ani kuřecím nebo hovězím)
sklenka červeného vína
1 střední cibule, nakrájená nadrobno
pár stroužků česneku, nasekaných najemno
olivový olej, máslo
sůl a pepř na dochucení
strouhaný parmazán

1. V hrnci osmažíme na másle a oleji cibulku, po chvíli přidáme česnek. Následuje hlíva a míchání, dokud se nevydusí všechna voda. Pak přidáme špaldu, případně ještě trochu oleje a dál restujeme, docela zprudka.

2. Zalijeme vínem, až to zasyčí. Zuřivě mícháme, pak ztlumíme plamen.

3. Až se víno odpaří, začneme po sběračkách přilévat vývar. A samozřejmě pořád mícháme a mícháme a když se vývar odpaří, přilijeme další sběračku.

4. Pokračujeme v míchání a zalévání, dokud není špalda měkká. Že je hotová, se prý pozná podle toho, že začne pukat.

5. Nakonec vmícháme parmazán a ještě trochu másla, přiklopíme poklicí a vypnuté necháme chvilku dojít. Je-li třeba, osolíme a opepříme.

6. Podáváme pěkně posypané parmazánem.

Ještě poznámka k vývaru. Setkala jsem se s názorem, že by měl být pouze z masa nebo zeleniny, bez nějakého koření, nedejbože soli. Kdybych byla šefkuchař v restauraci, jistě bych se k tomuto názoru také přikláněla, protože bych si samozřejmě chtěla jídlo dochutit podle svého. Ale když vařím vývar doma, tak je jasné, že poputuje do risotta, a proto nevidím důvod, proč by můj vývar musel být takový puritán. Proto většinou používám v různých proporcích následující ingredience: cibule, česnek, mrkev, celer, kořenová petržel, případně i čerstvá, když je poruce, pár kuliček pepře, nového koření a jalovce a špetka soli. Podle nálady a druhu risotta přidám třeba ještě pórek, kousek zázvoru, větvičku rozmarýnu nebo šalvěje...

Teplá večeře

Dnes to mělo být o mrkvovém dortu. Bohužel padl za vlast dřív, než se stihnul nafotit. A to jsem ho prosím pěkně pekla dvakrát. Tahle nemilá eskapáda by ovšem mohla být jeho dobrým doporučením do nějakého z příštích příspěvků. Takže dneska polívka.

Začněme lekcí z předmanželské přípravy. Základní povinností dobré ženy je pravidelná příprava teplé večeře. Všechny mlsné i další opice se mnou jistě  bez připomínek souhlasí. Muži mají na teplou večeři právo – stejně jako na vyžehlené komínky čistého prádla, vytřenou podlahu, přebalené dítě a příjemnou a usměvavou  ženu, která s vlahým pohledem svému  muži večerní pokrm naservíruje! A to v botách na podpatku.

Asi nějak... takhle?

 

Ideální inspirací pro všedně-nevšední teplou večeři je polévka v asijském stylu. Do vyšších pater kulinářského nebe ji posouvá zelené navrch. My - milovníci vůně zašlého hadříku na nádobí - si dopřejeme hrst koriandru - někteří členové mé domácnosti zarputile tvrdí, že hadr na nádobí a lístky koriandru jsou rodní bratři po vůni. Dalšími možnostmi jsou jarní cibulka s nasekanou mátou. Něhu můžete vyjádřit s pomocí máslového avokáda nakrájeného na tenké plátky a vřelost citu množstvím najemno nasekané chilli papričky. Zdánlivě banální asijská polévka se tak stane přiléhavou metaforou vašeho šťastného vztahu. 

 



 Jak na to?
Ingredience
1 menší cibule
kousek zázvoru
česnek
kousek masa (kuřecí nebo vepřové)
zelenina co dům dal (paprika, zelené lusky, mrkev...)
bezvaječné nudle (klidně mohou být i rýžové)
sůl, trocha chilli

na posyp: jarní cibulka, máta nebo koriandr, avokádo

1. Udělejte zíklad z osmažené cibule, česneku a zázvoru.
2. Přihoďte nadrobno nakrájené maso, orestujte. Po chvíli vsypte nakrájenou zeleninu. Minutku smažte.
3. Zalejte půl litrem vody a nechte 5 minut provařit.
4. Zvlášť si uvařte těstoviny. Nandejte každému porci nudlí a zalijte ji polévkou.
5. Vedle polévky podávejte talířek s nasekanými zelenými věcmi. Ať si každý ozelení podle chuti. Každý, kdo zelené nechce, je vítán, protože tím pádem víc zbyde na vás.

Začalo to ratatouille...

Žampiony v celé své kráse...

Až donedávna jsem se domnívala, že tradiční francouzský pokrm ratatouille se připravuje v pánvi nebo kastrólu. Pak jsem ale kdesi narazila na recept zvaný "rustikální ratatouille", který kázal všechnu zeleninu nakrájet pěkně na velké kusy (je to koneckonců rustikální) a naházet ji spolu s bylinkami a olejem do pekáče a šup s tím do trouby, tak na 180°C (klidně víc, není to nijak cimprlich), jenom občas promíchat. Nějakou dobu jsem tedy vařila rustikální verzi ratatouille a používala k tomu tradiční ingredience (lilek, cuketa, papriky, rajčata, cibule, česnek, olivový olej a mix bylinek provensálského typu), pak se tam najednou objevily brambory nakrájené na 2-3cm kousky. Ty jsou tam ovšem naprosto úžasné, když se nasáknou šťávou z okolní zeleniny.

No, a včera přišla revoluce! Myšlenka se zrodila, když jsem z lednice vyndavala lilek a cuketu a koutkem oka jsem zahlédla žampiony. V tu chvíli se ve mně probudil rebel a začal mi nenápadně našeptávat: Dej tam ty žampiony. Dej tam ty žampiony. Žampiony! Žampióny!! Žampijóny!!!

Celá ta rebélie dopadla následovně: Brambory, cibule, mrkev, pórek, žampiony, česnek, zelený, pepř, rozmarýn, estragon, tymián, římský kmín, troška hrubozrnné hořčice, dobrý bílý vinný ocet a samozřejmě olivový olej. Ale výsledek - jedna báseň! Samozřejmě by se na to ve finále mohl dát plátek ryby a zapéct pod grilem, nebo by si tam příznivci (a příznivkyně ;-) ) karí mohli zamíchat nějakou tu luštěninu, ale stejně je na tom nejlepší všechna ta zelenina.

Tak teď ještě ta báseň. Po přečtení knihy S elegancí ježka to pochopitelně musí být pokus o haiku. Basho by asi nebyl zrovna nadšen, ale mlsné opice nemají tak vysoké literární ambice, že?

Trouba už hřeje

Zelenina, bylinky...

Nová dimenze!

Karímánie

Zamilovala jsem si karí na všechny způsoby. Užitečným průvodcem se mi stala malá německá kuchařka Currys - exotisch, vielseitig und immer ein Genuss (nakl. NGV). Z tradičního členění na masitá (podle druhu masa), zeleninová, luštěninová a sladká karí mi nejpřátelštější připadají právě zeleninová a luštěninová. Důvody? Kousek libov(oln)é zeleniny mám v ledničce častěji než kus libov(oln)ého masa. Zelenina je připravená opravdu bleskově. Nemusí se z ní ořezávat kosti, kůže, šlachy a žíly. Když mám maso k obědu, tak po něm večer zpravidla už netoužím.

Nesmírně jsem si oblíbila rozšiřující se trend konzervovaných luštěnin. Dřív jsem cizrnu jeden den máčela, pak dvě hodiny vařila a pak nespotřebovaný zbytek složitě uchovávala. Teď je to vyřešené jednou konzervou naložených luštěnin. Obzvlášť praktické, když je večer potřeba věnovat se ještě kupě dalších věcí: třeba knížce. Nebo dítěti.
Výborné karí recepty k nalezení taky v 15 minutách od JO. Zde jedna inspirace:

Cizrnovo-zeleninové karí s rýží

Pro 3-4:
1 cvíbl
kousek kořene zázvoru
zoubek česneku
trocha římského kmínu
trocha nového koření
paprika
2-3 rajčata (čerstvá nebo konzervovaná)
lžíce rajského protlaku
půl hrnku červené čočky
plechovka cizrny
lžíce rozinek
olej
sůl, pepř

1. Na slze oleje osmažte nadrobno nakrájenou cibuli, česnek i zázvor. Přidejte kmín i nové koření. Vysmažte.

2. Ke kořeněnému základu přimíchejte pokrájenou papriku a rajčata. Nechte chvilku smažit. Za 2-3 minutky vsypte scezenou cizrnu a zalijte skleničkou vody smíchanou s protlakem.. Zbývá zahustit trochou červené čočky. Kdo má rád i sladké tóny, přidá lžíci rozinek.

3. Po deseti minutách stáhněte z plotny. Osolte a opepřete podle chuti. Jako nejlepší příloha se osvědčila dlouhozrnná rýře vařená s hřebíčkem. Ti, co mají v ten den opravdu velké zásluhy o blaho světa, se mohou odměnit ještě kopičkou bílého jogurtu navrch.

Nedělní hříchy

Jsou večery, které se prostě nesnesou se zdravou a lehkou večeří. Jsou večery, které si jednoznačně říkají o něco dobrého, sladkého nebo smaženého, co se zrovna nesnese s pravidly zdravé stravy.

Zjistila jsem, že ideálním dnem pro hříšnou večeři je neděle: 1. Začátek nového týdne je blízko a s novým týdnem zase přijde nová chuť do zdravější a lehčí kuchyně (kouzlo začátku a jeho nadějí), 2. Kdy jindy si trochu dopřát než v den, který patří volnu a zábavě.

Tak jako si lidé volí dny zdravých večeří, jsem si já zvolila den nezdravé večeře. Vivat neděle. A v pondělí budou hříchy zapomenuty.

Císařské trhance

Sladké i smažené, co víc si v zimě přát.

Pro tři:
60 g rozinek namočených v rumu
150 g mouky
špetka soli
1 polévková lžíce práškového cukru
1 vanilkový cukr
kůra z poloviny citronu
3 vaječné žloutky
3 vaječné bílky
1/8 litru mléka
trocha másla a oleje

1. Smíchejte sypké přísady (mouka, cukry, sůl kůra) a dobře je promíchejte. Přidejte mléko a žloutky. Promíchejte a odložte do ledničky.

2. Ušlehejte tuhý sníh z bílků a opatrně vmíchejte do těsta.

3. Rozpalte plotnu na střední plamen, zahřejte tuk a něj nalejte těsto. Po rozetření po pánvy by mělo být asi centimetr vysoké. Zezhora posypte rozinkami.

4. Patrně se vám těsto nepovede obrátit jako palačinku, nic se neděje, potrhání je žádoucí - smažíme přeci trhance

5. Jakýmkoliv způsobem tedy těsto dostat na záda, dosmažit a šup s nim na talíř.

Tu pravou nutriční neplechu je možmé rozjet až poté, co je těsto na talíři: je třeba ho řádně polít a posypat. Vídeňská klasika velí volit jako zálivku rozehřátý med smíchaný s máslem a poté posypat mákem. Já nutně potřebuje ještě kyselý prvek, proto na způsob francouzských palačinek ještě kapucitronem nebo jím s plátky pomeranče. Věrní c. a k. tradicionalisté si k trhancům podusí jablka s cukrem a ořechy.

Guten Apetit!